Výstava: SIGHT/EFFECT – Karel Cudlín

Velká výstavní síň Czech Photo Centre
Datum trvání výstavy: 11. říjen 2018 – 25. listopadu 2018 (každý den kromě pondělí)
Otevírací hodiny: út – pá: 11 – 18 / so – ne: 10 – 18

“Ajin je šestnáctým písmenem hebrejské abecedy. Jeho numerická hodnota odpovídá počtu 70 let, která letos uplynula od založení Státu Izrael. V hebrejštině i dalších semitských jazycích je ajin současně výrazem pro „oko“ a jako glyf v některých protosemitských abecedách oko také skutečně připomíná. Foneticky je často němé – písmeno, které vidí, ale nemluví. Symbolizuje nejen zrak, ale též prapůvodní světlo stvoření. Těžko si představit příhodnější název pro fotografi ckou výstavu, zejména jsou -li jejím tématem Izrael a palestinská území.

Podstatná část tvorby předního českého fotodokumentaristy Karla Cudlína zachycující proměny krajiny a společnosti od Sinaje po Golany za posledních dvaadvacet let je samostatně vystavována vůbec poprvé. Výběr obsahuje starší práce, které jsou díky fotografi ckým i beletristickým publikacím dnes již ikonami, ale také zcela neznámé záběry, z nichž řada vznikla teprve v letošním roce.

Cudlín je jediným českým fotografem, který Izraeli věnuje svoji pozornost soustavně, nikoli pouze v rámci jednoho časově ohraničeného projektu. Jeho izraelské fotografi e nejsou místopisné záznamy okořeněné pitoreskními motivy blízkovýchodní reality ani politické reportáže, nemají jednotící téma, nesledují určitý předem daný program. Vznikají spontánně z čirého zájmu o dění, bez agendy, očekávání a ambicí vkládat do obrazu více, než může přinést momentální situace, ať už se odehrává v prostoru města, v poušti nebo na pláži. Cudlín je nejen nezaujatý, ale především nadšený, pohotový a zběhlý pozorovatel, a přestože jej časté cesty nutně přivádějí na již mnohokrát navštívená místa, zřídkakdy máme z jeho fotografi í pocit opakování nebo dokonce monotónnosti. V každém záběru je patrná lidská přítomnost, a to i ve své absenci – v obrazech zdánlivě liduprázdných krajin nebo tam, kde jsou jedinými živými protagonisty zvířata. Jeho snímky jsou charakteristické nezaměnitelným smyslem pro humor, který, ač místy doveden na hranu absurdity, je vždy dokonalou pojistkou proti stereotypu a laciné sentimentalitě. Cudlínův „izraelský korpus“, který dnes již zahrnuje tisíce negativů a digitálních snímků, tvoří podstatnou, nikoli však uzavřenou kapitolu, která se pomalu a jistě stává výpravným vizuálním románem. Věrný svému stylu principiálně navazujícímu na to nejlepší z tradice humanistické fotografi e Cudlín přirozeně staví na bytostném zájmu o lidi jako nekonečně různorodé společenství individualit. Je evidentní, že v tomto ohledu nachází v Izraeli nevyčerpatelný zdroj inspirace.”